Král Lávra a tajemství, která nosíme

Tento týden se žáci 5. třídy ponořili do světa poezie a skrytých významů během netradiční hodiny literatury. V rámci projektové výuky se seznámili s básní Král Lávra od Karla Havlíčka Borovského a prostřednictvím interaktivních aktivit objevovali nejen příběh samotného krále, ale i hlubší poselství o přijetí sebe sama.

 

Jaké tajemství skrýval král?
Hodina začala zajímavou otázkou: „Představte si, že jste král, ale máte tajemství, které nesmí nikdo znát. Jak byste se cítili?“ Žáci diskutovali o tom, jaké by to bylo, kdyby museli ukrývat něco, co by je mohlo zesměšnit nebo ohrozit jejich postavení. V následném brainstormingovém cvičení hledali způsoby, jak by takové tajemství mohli chránit nebo s ním žít.

Poté se děti seznámily s úryvkem básně – nejprve ho slyšely v podání učitele, později si mohly poslechnout i audio verzi. Už první verše vzbudily zvědavost: „Proč se holiči nikdy nevrátili?“

 

Literatura hravou formou
Místo tradičního čtení a výkladu se hodina nesla v duchu spolupráce. Žáci si v týmech kladli otázky o dalším vývoji příběhu a hledali různé scénáře – co kdyby se král zachoval jinak? Jak by příběh dopadl, kdyby své tajemství neukrýval? Pomocí myšlenkových map se pak zamýšleli nad symbolikou králových oslí uší.

Jedním z nejsilnějších momentů hodiny byla diskuse o tom, co mohou „oslí uši“ znamenat pro každého z nás. Žáci sdíleli své myšlenky o tom, co občas skrýváme ze strachu z posměchu – brýle, odlišné zájmy, strach z mluvení před třídou nebo třeba to, že se jim něco nedaří tak dobře jako ostatním.

 

Společně došli k závěru, že každý má něco, co ho dělá jedinečným, a že je důležité přijmout sebe i své „oslí uši“ s hrdostí.

Projektová výuka zahrnovala i vizuální zpracování tématu. Ve skupinách žáci vytvářeli plakáty s různými poselstvími inspirovanými příběhem – od přijetí sebe sama až po význam pravdy a odvahy.
Na úplný závěr hodiny si žáci vyzkoušeli aktivitu zvanou „živý obraz“. Každá skupina si vylosovala jednu část příběhu a pomocí svých těl vytvořila „zmrzlou scénu“, která daný moment symbolizovala. Ostatní spolužáci hádali, kterou část básně právě vidí.

 

Žáci se při této aktivitě skvěle bavili a zároveň si zopakovali celý příběh. Díky pohybu a dramatizaci si klíčové momenty lépe zapamatovali a mohli se do nich více vcítit. Projektová výuka ukázala, že literatura nemusí být jen o čtení textů, ale i o objevování souvislostí s reálným životem. A kdo ví? Možná si teď i naši páťáci budou více všímat toho, že jejich „oslí uši“ jsou právě to, co je činí výjimečnými.

 

 

H. Gřivová