Blog: Učit se učit – Jak naši školu rozvíjíme krok za krokem
Někdy se změna neprojeví hned. Ale víme, že začíná v nás.
Vzpomínáte si na chvíli, kdy jste se něco opravdu naučili? Nejen „se naučili nazpaměť“, ale pochopili, prožili a díky tomu se posunuli dál?
Ve školství často mluvíme o reformách, inovacích a nových metodách. Ale v každodenním rytmu výuky, papírů, testů a třídních schůzek se snadno ztratí to nejpodstatnější: jak se vlastně učíme. A ještě důležitější – jak učíme učit se.
V naší škole věříme, že učení není výkon. Je to proces. A vztah.
Proč není chyba konec, ale začátek
Když děti přijdou s odpovědí, která není správná, neříkáme „špatně“.
Říkáme: „Zkusíme to jinak.“
Nebo: „Co tě k tomu napadlo? Pojď mi to popsat.“
To, co dřív bylo „chyba“, je teď brána k pochopení. A někdy i k radosti z objevování.
V praxi to znamená:
- děti se učí samy opravovat práce podle zpětné vazby
- učíme je hledat strategie, nejen správná řešení
- v praxi využíváme i vrstevnické hodnocení mezi spolužáky
- slavíme, když někdo něco pochopí až napotřetí
„Chyba není neúspěch. Je to důkaz, že se učím.“
Změna začíná v hlavě učitele
Naše snaha o změnu neznamená revoluci přes noc. Znamená postupné přemýšlení nad tím, co děláme – a proč to děláme právě tak.
Co jsme například zkusili jinak:
- Zpětnou vazbu na žákovské práce dáváme i ústně/písemně, ne vždy pouze známkou
- Třídní pravidla vznikla ve spolupráci – místo výčtu „nesmíš“ máme dohody jako „mluvím tak, aby ostatní chtěli poslouchat“
Není to dokonalé. Ale je to naše. A má to smysl.
Jak vést tým, který se učí s dětmi, ne „nad nimi“
Když chceme, aby se děti učily s radostí a zvídavostí, potřebujeme se tak učit i my, dospělí.
To vyžaduje bezpečný prostor, důvěru a upřímnost v týmu.
Ve sborovně se snažíme sdílet, co se nepovedlo, zkoušíme nové metody v malém, ptáme se: „Co tím děti opravdu získají?“ než „Jak to rychle splníme?“
Společné učení není jen teorie. Je to každodenní praxe – někdy s úsměvem, jindy s povzdechem, ale vždy s vědomím, že to má smysl.
A co na to děti?
Děti změny vnímají. Ačkoliv o nich nemluví jako dospělí, reagují:
- větší otevřeností
- ochotou zkoušet a riskovat
- spoluprací mezi sebou
„Je to tu víc na domluvu.“
„Když něco nechápu, nemusím se stydět.“
„Učitelka nám věří.“
Pro rodiče, kteří se ptají
Pokud jste dočetli až sem, možná si říkáte:
„A co když se tím děti nenaučí to, co mají?“
Rozumíme. I my si tyto otázky klademe.
Ale víme, že děti se učí nejlépe tam, kde mají důvěru. Kde se nebojí chybovat. Kde ví, proč se učí – a že to, co dělají, má smysl.
A o to nám jde.
Společně to má větší smysl
Školu neměníme jedním projektem nebo jednou inovací.
Měníme ji tím, že každý den hledáme, co má smysl – pro děti, pro nás, pro budoucnost.
Děkujeme, že jste v tom s námi. Těšíme se, kam nás to posune. 🌿
Paní učitelka Helena, stále se učící..
Tvorba blogu je podporována nástrojem umělé inteligence, který pomáhá se strukturou a laděním textu. Každý text vychází z reálných zkušeností, obsah vychází z naší každodenní praxe ve škole a reflektuje hodnoty naší školy.
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
