Mikuláš mezi námi: o darech, které zůstávají
🎁 Mikuláš – ten, co dává jinak
Každý rok kolem 6. prosince se školy, domovy i města naplní mikulášskou atmosférou. Sladkosti, básničky, napůl veselý a napůl tajemný trojlístek postav…
Ale letos jsme si v naší škole připomněli Mikuláše trochu jinak. Jako někoho, kdo dává z radosti – ne z povinnosti. Kdo rozdává, i když se to nepočítá.
A kdo – podobně jako hrdinka naší filmové pohádky – rozdává odvahu a laskavost.
🍬 Dárek, který zůstane v hlavě (i v srdci)
Děti z 1. stupně letos nedostaly balíček s čokoládou, ale dárek, který se nedá zabalit do staniolu.
Společně jsme šli do kina na novou českou pohádku Cukrkandl.
Ta je plná fantazie a humoru – ale hlavně má silný podtón naděje a odvahy.
Anička, mladá lékařka, která přichází pomáhat tam, kde ostatní jen pokrčí rameny. A která ukazuje, že i obyčejná péče může být hrdinstvím.
🦷 Strach, co se rozpustí jako cukr
Děti se smály, někdy zatajily dech. Někdo si zacpal uši u scény se zubařským doktorem Drumlem. Ale nejčastější reakce?
„Ona to zvládla, i když byla sama.“
Mikuláš možná letos přišel v převleku filmové postavy. Ale zanechal za sebou to nejcennější – příběh, který děti proměňuje zevnitř.
Protože co když je statečnost jako ta peruánská rostlina? Zvenčí nenápadná, ale uvnitř zázračně léčivá.
Letos jsme si připomněli, že nejlepší dárky nejsou ty, co šustí, ale ty, co hřejí.
Děkujeme všem, kdo nám umožnili tento výjimečný filmový zážitek – a dětem za to, s jakou pozorností i radostí ho prožily.
Každý z nás má v sobě kousek Mikuláše. A každý den může být dnem, kdy někomu darujeme kousek světla.
