Ve škole jsme měli zapůjčené termokamery z projektu MAP a obyčejná výuka se rázem proměnila v malé vědecké dobrodružství. Děti se na chvíli staly detektivy tepla a zjišťovaly, co je teplé, co chladnější a kde po sobě člověk zanechá tepelnou stopu.

Najednou nebylo zajímavé jen to, co je vidět očima. Ještě větší kouzlo mělo to, co se skrývá v teplotě. Děti zkoumaly ruce, lavice, okna, topení i další předměty kolem sebe. Pozorovaly, kde zůstává „otisk“ po dotyku nebo kde je ještě patrné místo, na kterém někdo před chvílí seděl.

Z obyčejné hodiny se tak stala badatelská výprava plná překvapení, otázek a radosti z objevování. Přesně ten typ učení, kdy si děti nové poznatky nejen zapamatují, ale hlavně je prožijí.

A právě v tom je podobná výuka krásná. Hravě, přirozeně a s nadšením, které by zahřálo i bez termokamery.