Je to znak života, nebo chyták? Třeťáci měli jasno

Minulý týden se žáci 3. třídy věnovali v hodině prvouky tématu základních znaků života živočichů. Učivo si tentokrát neosvojovali jen z učebnice, ale prostřednictvím dvou her, které propojily přemýšlení, pohyb a spolupráci.

První aktivita nesla název „Je to znak života?“. Děti vymýšlely kartičky, na kterých byla různá slova a pojmy, například dýchá, roste, rozmnožuje se, přijímá potravu, pohybuje se, vnímá okolí, vylučuje, ale také pojmy, které mezi základní znaky života živočichů nepatří, například svítí, píše, mluví nebo počítá. Úkolem žáků bylo vybrat jen ty kartičky, které skutečně označují základní znaky života. A vše jsme spojili i s pohybem.

Ve dvou rozích na chodbě byla určena místa „ANO, to je znak života“ a „NE, to není znak života“. Děti si četly jednotlivé pojmy a podle svého rozhodnutí přesouvaly lístečky do správného rohu. Každé rozhodnutí tak musely rychle vyhodnotit a promyslet.

Obě hry ukázaly, že děti se učí velmi dobře ve chvíli, kdy nejsou jen pasivními posluchači, ale musí samy rozhodnout, porovnat a vybrat správné řešení. Aktivní práce s kartičkami i pohyb po třídě podporují lepší zapamatování učiva, protože se do učení zapojuje více smyslů najednou.

Tato metoda rozvíjí logické myšlení, schopnost třídění informací, pozornost, pohotovost i komunikaci. Děti si zároveň upevňují důležité učivo přirozenou a hravou formou, která je motivuje k dalšímu objevování.

Díky dětem za nadšení, aktivní zapojení a chuť přemýšlet. Právě jejich ochota hledat správná řešení a spolupracovat dělá z každé hodiny živé a smysluplné učení.

Hravé metody výuky potvrzují, že i základní učivo lze učit zajímavě, srozumitelně a s radostí. V hodině prvouky si děti upevnily znaky života živočichů nejen slovně, ale také vlastním rozhodováním a pohybem. A přesně takové učení si děti často pamatují nejdéle.