Pan jáhen Daniel: hodina týdně, která zůstane

Někdy stačí jedna hodina týdně, aby v dítěti dospělý zanechal stopu na celý rok.

U nás ve třetí třídě se to stalo s panem jáhnem Danielem. Přicházel jednou týdně na náboženství – a přesto po něm zůstane mnohem víc než jedna hodina v rozvrhu.

Kdo k nám chodil

Daniel působil celý školní rok na Arcibiskupském gymnáziu, kde se věnoval náboženské výchově a pracoval jako pastorační asistent. K nám, na Církevní základní školu v Kroměříži, docházel právě do hodin náboženství ke třeťákům.

 

Proč si ho děti oblíbily

Děti poznají hned, jestli je má dospělý skutečně rád. Nepředstírají si to, nedomlouvají se na tom – prostě to vycítí. A přesně to k panu jáhnovi třeťáci cítili.

Uměl s nimi mluvit o víře tak, aby to neznělo těžké nebo vzdálené. Naopak – přirozeně, blízko, s laskavostí a kusem humoru, který otevřel dveře i k tématům, která by jinak mohla působit komplikovaně.

„Umí to vysvětlit tak, že to člověk pochopí,“ by možná řekl někdo z jeho žáků – a přesně o to v dobré výuce náboženství jde.

 

Co přichází dál

Daniel teď odchází sloužit do jiné farnosti. Na Arcibiskupském gymnáziu tím končí – a spolu s ním se musíme rozloučit i my.

Je to změna, která nás mrzí. Ale zároveň mu přejeme jen to dobré, tak jako on celý rok přál dobré našim dětem.

Děkujeme, Dane, za čas, který jste dětem věnoval. Za laskavost. A za to, že jste jim ukázal, že o víře se dá mluvit s úsměvem.

Přejeme vám hodně sil a radosti ve vaší nové farnosti.